Doposud jsem vycestovala, na víc dní mimo čr, jen 3x , ale po každé to stálo za to! Jen ne v dobrém slova smyslu..
Někdy si říkám, jestli vůbec může být na světě vetší smolař, než jsem já 😀
Moje první cesta vedla do chorvatska, kam jsem jela s rodinou.
Co si budeme povídat, byla jsem unešená. Poprvé jsem viděla moře, palmy, pláže, cítila jsem teplo a vlahý voňavý vzduch.
Když pominu nevhodné chování mých nejbližších, tak jsem si to maximálně užívala! ♥
Jela jsem trajektem, navšívili jsme pár měst s krásnou architekturou, všude byla nádherná příroda, v moři jsem shlédla dehberoucí ,,představení“ barevných rybiček a na pláži sbírala mušle.
Všechno bylo dokonalé až do chvíle, kdy jsem dostala střevní chřipku.. Rázem nadšení zmizelo a já zbytek dovolené trávila s horečkami a chozením na wc..
Druhá návštěva cizích zemí byla se základní školou. Měla jsem možnost jet se Student Agency na poznávací zájezd spojený s praktickým tréninkem angličtiny. Byla to pro mě obrovská výzva! Jet poprvé někam bez rodiny, sama a do jiné země.
První den v Anglii byl úžasný. Užívala jsem si každou minutu!
Druhý den ráno jsem se probudila s angínou a nečekaným měsíčním dárečkem. v horečkách jsem fungovala dalších x dní. Bylo to peklo. Cítila jsem se mizerně, malátně, nemohla jsem chodit.. Zbytek dní v anglii jsem si už moc neužila.
Až ve francii to bylo lepší a začínala jsem znovu normálně fungovat.
I přes všechny překážky jsem ráda, že jsem tam mohla podívat!
Tahle cesta byla zatím poslední a zavála mě opět do chorvatska, tentokráte do banjole. Celou dobu jsem byla zdravá jako rybička. Což mi vynahradilo ty roky před tím. Jen mě zklamalo místo a hlavně chování mé rodiny.
Náš resort byl v maličkém městečku bez jakéhokoliv vyžití pro mladé lidi. Pláž byla s navezenými ostrými kameny nebo čistě skalní plošiny. Žádné mušle, barevné rybky. voda byla studená a všude rostlo velké množství slizských řas ( jednou se mi v nich ztratila bota 😀 )
+ společnost mé rodiny, celku dodávala ještě negativnější feel.
Každopádě nelituji ani jedné z mých zahraničních cest. I přes všechny nepříjemnosti jsem si to fantasticky užila. A hodně mi to dalo. Díky tomu jsem mnohem silnější a vím, že nejsem takové ořezávátko, jak jsem si vždycky myslela 😀 Viděla jsem všechno možné, ochutnala nová jídla, překonala strach z výšek, když jsem vyšla na vršek Eiffelovky a taky jsem smlouvala na tržisti ve Francii.
já jen čekám na chvíli, kdy budu mít parťáka a dostatek financí, pak budu cestovat o 106! 😀