nebezpečně dokonalá!

kam až může vést nevinné posmívání nebo šikana ve škole?

někdy může tahle dětská ,,zábava“ zajít nebezpečně daleko.

povím vám jeden příběh. svůj příběh. příběh o tom, jak jsem hazardovala se svým zdravím a balancovala na hranici anorexie.

nikdy jsem..

nikdy jsem nebyla dokonalá barbie, nikdy jsem neměla nejlepší postavu.
nebyla jsem oblíbená a přišla jsem o všechny kamarádky.

v mé škole se se mnou nikdo nebavil a z vedlejší školy mi říkali buřte!

i malá nadváha může způsobit velké trápení

nebyla jsem tlustá, jen jsem nebyla jako modelka..
pak jsem dostala ,,skvělý“ nápad, že když zhubnu, tak budu dokonalá a třeba mě budou mít konečně rádi 🙂

a havně mi už nebudou říkat buřte!

Tak jsem začala hubnout

jen ne úplně zdravě..

rapidně jsem omezila porce a jedla jsem méněkrát za den.

jídelníček hrůzy

tady je malá ukázka toho, co jsem snědla obvykle za celý den:

snídaně – jeden kousek bílého pečiva

svčina – jogurt

oběd – jídlo ve školní jídelně

odpolení svačina –  jablko, což bylo současně i poslední jídlo za den

večeře – žádná

celkem nálož, když na to tak zpětně koukám..

tak jsem během pár týdnů zhubla z 55kg na 45–47kg!

ps. jednu kostičku Milky jsem měla na týden..

bylo mi fajn?

sice jsem bývala večer unavenější, za to nejspokojenější za celé roky..

a přes den jsem měla energie na rozdávání 😉

lidé ve škole mě opravdu začali brát a konečně jsem se cítila normální, oblíbená a šťasná!

ne každý byl nadšený..

jen rodině se to nelíbilo a začali mě vodit k lékaři..

( moje rodina žije v těžké nadváze. vůbec jsem k nim nezapadala a připadala jsem jim hold až moc hubená. ale na svých 155cm, váha 45kg ještě šla, alespoň podle mě..)

tam mi bylo řečeno, že musím přibrat na svou původní váhu, abych odpovídala nějakým ,,chytrým“ tabulkám.
jinak že mě pošlou na blázinec, kde mě přikurtují a budou do mě násilím cpát jídlo (nitrožilně kapačkou..)!

to se mi samozřejmě nelíbilo, představa  nemocnice a kapačky mě děsila, tak jsem začala nabírat..

ale už jsem nebyla šťastná 🙁

Jen jsem byla ráda, že mám klid..

už to nebude jako dřív

od té doby byla moje váha jako na houpačce – hodně stoupla, pak klesala, znovu stoupala, zase klesala a tak pořád dokola.

ale nikdy už jsem nebyla tak spokojená, jako tehdy..

řekla bych dost?

v té době jsem si připadala krásná! Měla jsem miliónovou postavu, ale nejsem si jistá, zda-li bych dokázala říct včas dost..

byla jsem jako posedlá!

je dost možné, že bych hubla pořád dál a dál..

a pak bych rázem od hodně štíhlé postavy spadla do anorexie..

ale balancování nad propastí jsem vyhrála!

sice mi to vzalo spokojený život, ale možná mi to život zachránilo..

na jednu stranu mamce vyčítám, že mě k lékaři odtáhla, protože jsem nemohla nabírat pomalu a zdravě, ale musela jsem se ,,vyžrat“ do stanovené váhy..

ale hřeje mě vědomí, že mi chtěla pomoc ♥

pomáhejte

pokud znáte někoho, kdo až nebezpečně hubne a ztrácí se vám před očima, tak není nic jednoduššího, než mu pomoc 🙂

mluvte o tom; nasměrujte ho správným směrem; dávejte mu impulzy, aby si sám uvědomil, že je už vážně moc hubený a že tomu musí učinit přítrž!

protože nestačí, že to vidíte vy a jeho okolí, musí to vidět a vědět hlavně on sám 😉

podporujte ho v cestě za zdravým já 🙂

netlačte na něj, ale dejte mu čas 😉

s láskou a pochopením mu pomáhejte.. 😉

případně společně zajděte k odborníkovi 🙂

také ho hlídejte, jestli je opravdu v pohodě, jak tvrdí 😉  (aby třeba neblinkal, když bude sám..)

pomáhejte druhým a ujistěte je, že v tom nejsou sami ♥

protože nikdo na to nechce být sám! 😉