Toužím po uznání.. Chci toho tolik?

Být za něco pochválen, slyšet uznání za dobře odvedenou práci, mít pocit, že je na vás někdo hrdý.. Kdo po něčem takovém někdy nesnil? Pro někoho je to realita, pro jiné skoro nedosažitelný cíl. protože to nezáleží jen na vás.. Můžete se sice sami pochválit, říkat si, že jste vážně dobří, ale nikdy to nezahřeje u srdce tolik, jako uznání od někoho jiného!

třeba já..

Nikdy jsem nebyla náročná, nikdy jsem toho moc nechtěla. V životě jsem si neřekla o drahý počítač, mobil, foťák.. Jediné, po čem opravdu toužím, je uznání. přeji si, aby na mě byli rodiče pyšní.

vážně jsem se snažila

Počínaje základní školou, jsem na sobě dnes a denně pracovala. dřela jsem ve škole, měla jsem velké množství kroužků, někdy i o víkendu. díky mé píli byl můj prospěch skoro bezchybný. Krom jedné dvojky v 6. třídě a jedné dvojky v 8. třídě, jsem měla na vysvědčení samé jedničky. snažila jsem pomáhat ve třídě, účastnila jsem se nejrůznějších soutěžích, ať už recitačních, přírodovědných či sportovních. A v skrytu duše jsem doufala, že mé snažení rodiče ocení, že na mě budou pyšní..

Každý den dřete, dáváte do toho 150%, zkoušíte všechno možné a ani tak se rodině nezavděčíte..

žádné uznání

Bohužel moc velký ohlas nepřicházel. Občas mi řekli, že jsem šikovná, ale zároveň na nich bylo vidět, že to říkají jen z povinnosti.. protože se to od nich očekává. kolem sebe jsem viděla ty pyšné rodiče, jak svoje děti chválí, pořád o nich mluví a mají z nich radost. ale tady nic 🙁 ba naopak! když už mě někdo cizí pochválí, tak spíš ještě rodiče řeknou něco ve smyslu, to si vážně myslíte? Myslíte si, že je šikovná, hodná? Já teda ne!

žádná iniciativa z jejich strany

rodiče věděli, že chodím do základní umělecké školy. občas byla nějaká výstava našich prací a dostávali i pozvánky. Myslíte, že se na moje výtvory došli podívat? Mockrát ne. Za 9 let na výtvarce se tam byli podívat párkrát.. Vůbec je to nezajímalo.
To samé pokračovalo na střední škole. studovala jsem uměleckou průmyslovku a na té byly také výstavy. A ŠLi se alespoň tam podívat? jen jeden a jen jednou.

Nebo když jsem se věnovala jezdectví. Za několik let mě neviděli ani jednou sedět na koni.. jo, vlastně jednou, asi tak minutu. zrovna začala hodina a já seděla na koni pár vteřin, obešla jsem půl jízdárny a oni na mě volají, že jedou domů, protože už je jim to dlouhé.. prý čekali, že hned začnu skákat, ne že budu chodit krokem kolem dokola. Tak se sebrali a odjeli. měla jsem ze sebe hroznou radost, vůbec jsem nebyla marná. Je mi to líto..

Moje rodina se mnou nesdílí žádný z mých koníčků.. nemáme nic společného.

stále větší nároky

když už nějaký úspěch přijde a oni mě pochválí, tak jim to nadšení vydrží s těží pár minut. nedokáží se radovat třeba hodinu nebo den. Protože jim zanedlouho dojde, že to vlastně není nic extra, že jsou jiné děti ještě šikovnější a ihned spustí, jak mám makat dál. protože jim nestačí, že jsem dobrá, oni potřebují dokonalost. A když nejsem dokonalá, jsem pro některé členy rodiny odpad.
( Nepřeháním ani trochu. co si občas vyslechnu, není zrovna pohádka.. )

já jsem spokojená s tím, co mám a jaká jsem. nepotřebuji ke štěstí titul a vydělávat miliony. Ale pokud nebudu taková, jakoumě chtějí mít, pokud nebudu vysokoškolačka se solidním příjmem, tak nikdy nebudu pro mojí rodinu dost dobrá a budou se za mě stydět.

prý kvůli mě budou muset lézt kanálama. protože jim dělám ostudu, když nemám vysokou.. 😀

někdy mi jich je vážně líto..

tip – přehnané nároky nejsou úplně nejideálnějším prostředkem k lepším výsledkům. nechte to volně plynout a nikoho do ničeho nenuťte 😉

buďte jiní!

nevím, jestli je u vás normální hrdost, uznání, láska k vašim milovaným.. pokud ano, tak vám za to děkuji, protože přesně tahle by to mělo být všude!

Pokud ne, zkuste nad tím popřemýšlet. věřte mi, že každý potřebuje nějakou zpětnou vazbu, když se v něčem hodně snaží 😉

například děti, ty to nedělají jen kvůli sobě, ale i kvůli rodičům. chtějí tím udělat radost mamce a taťkovi 🙂

podporujte se
sdílejte spolu vaše koníčky, vášně
zajímejte se o druhé

pokud se někomu blízkému něco podaří, tak mu vyjádřete vaše uznání, buďte na něj pyšní, radujte se s ním, pochvalte ho! ale hlavně to myslete upřímně 😉

tip – život není závod, aby musel být člověk za každou cenu nejlepší. mnohem důležitější je – být šťastný! ♥