Jsem single… je to nemoc?

Ano, nemám přítele. žiju sama. cítím, že to není ono, protože nikdo není rád sám.. Ale chudinka, která potřebuje litovat, teda nejsem!

lítost a zase lítost

Poslední rok, dva, se všichni kolem asi zbláznili. Jen kvůli tomu, že jsem single, mě neustále litují. Dělají ze mě zoufalce a v kuse mi to předhazují. Připadám si, jako bych byla nemocná..

Ta jejich přehnaná péče a zájem je spíš na škodu. Ubližuje mi to!
Mrzí mě jejich přístup. Místo porozumění, podpory, poslouchám jen výčitky spojené s lítostí. Prý nemůžu být sama, musím mít přítele! Ve finále se pak cítím ještě hůř. Přijdu si špatná, ne dost dobrá, jiná, divná, nenormální..

Jsem šťastá, neříkám nejšťastnější, ale šťastná. Jsem smířená s faktem, že u sebe momentálně nemám žádného parťáka. v současné době toho mám dost sama se sebou a na hledání, toho pravého, prostě není čas. Ale věřím, že až vyřeším školu, práci, blog a dalších milion věcí, se situace uklidní a budu mít konečně čas na kvalitnější osobní život.

tip – pokud máte v okolí někoho, kdo je sám, tak mu to určitě několikrát denně nepřipomínejte a hlavně ho nelitujte. třeba mu to zrovna hraje do karet, má čas na sebe, na kariéru a vztah by mu vhod zrovna nepřišel. ten člověk může být opravdu šťastný, věřte mi 😉 nechte ho v tom momentálním spokojeném opojení a nekažte mu to. nedělejte z něj zbytečně chudáčka.

Samá svatba, děti

Je mi jasné, že na ty rady, co mi všichni dávají, berou inspiraci u sebe. Všechny kamarádky, do jedné, mají přítele, staví domy, mají děti, plánují svatby.. a já jediná žiju doma, s rodinou a bez přítele!

Fakt nekecám, jsem širokodaleko jediná holka bez vztahu

tip – ne každý chce děti nebo svatbu ve 20 letech. netlačte na pilu, nevyčítejte nikomu, že nemá ještě děti.. ať už kamarádce, dceři, neteři, vnučce.. či synovi, bratrovi, vnukovi.. Nejtěžší je, když vám mamka říká, jak už chce vnoučátka. když vám jedna kamarádka říká, jak plánuje děti co nejdřív a doporučuje to i vám. když vám další kamarádka povídá, že si máte najít hlavně bohatého chlapa a hned s ním založit rodinu. Protože tak žijí oni – tím pádem je to to nejlepší i pro vás. A ještě to říkají tím lítosným tónem. Každý člověk má právo na svůj vlastní život a vlastní rozhodnutí a někdy není na škodu jeho rozhodnutí respektovat. Protože neustálým přesvědčováním o něčem jiném mu zrovna nepomůžete. naopak, snažte se ho respektovat a podporovat!

Ne že bych nechtěla, ale osud to chtěl jinak

Od malička jsem měla tvrdou výchovu, brali mě doma zkrátka. Do maturity jsem měla zákaz jakéhokoliv vztahu. vždycky jsem byla zvyklá poslouchat, tak by mě nikdy nenapadlo neplnit přání mé rodiny. krom špatného pocitu ze sebe, bych si to 100% odskákala. Neposlechnutí byl u nás problém. Ale stejně k tomu nebyla příležitost.

šikana, obtěžování

na základní škole mě moc v lásce neměli. jen mě šikanovali. neměla jsem kamarády, nemohla jsem říct svůj vlastní názor, nikdo se se mnou nebavil. Jen proto, že jsem nebyla ,,prachatá“ a neměla jsem takovou volnost jako ostatní.

lepší to nebylo ani na střední. tam pro jistotu neměli vůbec žádný důvod, ale šikanovali mě taky.. Možná jsem byla až moc slušná.
pak mě obtěžovalo asi 5 kluků. byli to vlezlí slizouni a jejich odmítnutí mělo za následek, že ze mě udělali děvku. Po škole rozhlašovali, že mě chtějí do postele..

rok na to mě obtěžoval starý opilý agresivní chlap. Tohle byla poslední kapka a já měla dlouhou dobu odpor k mužům ( bohužel jim nedokážu 100% věřit ani dnes, po několika letech ). V té době jsem nezvládala vůbec žádný tělesný kontakt. Nesnesla jsem pohlazení, poplácání po zádech, chycení za rameno, ani od vlastní rodiny.

v budoucnu bych chtěla napsat článek jen o šikaně a obtěžování. o tom Jaký to na mě mělo dopad, jak s tím bojovat a jak se tomu vyhnout.

neúspěšné dohazování

Několikrát se moje kamarádky pokoušely, seznámit mě, s nějakým panem ,,božským“. Když jsem se k ničemu neměla já, tak mi přeci z dobré vůle musely pomoct ony. Ve všech případech to skončilo stejně – fijaskem. Po každé to byl úplně opilý kluk, slizoun nebo týpek na drogách.. Nevím, jestli jsem tak divná a nevděčná, jak mi všichni naznačují, ale tohle prostě nebyli muži pro mě. Jen kamarádky to nechápaly. Pak už jsem raději všechny nápady zamítala hned, protože to bylo stále horší.

tip dohazovačům

Když už chcete někomu někoho najít, tak to prosím berte zodpovědně. Berte to tak, že byste s tím člověkem měli žít vy sami. Protože dohazovat problémové lidi je, pro druhou stranu, opravdu velmi nepříjemné..

nutnost nebo láska

Další z geniálních rad mých přátel zní – měj přítele co nejdřív, abys už konečně někoho měla. Najdi si ho třeba na seznamce, hlavně rychle,  a při výběru na nic moc nehleď. Jen s někým buď!
Ale nepořídím si přítele jen pro to, abych nějakého měla! to není můj šálek kávy, to není nic pro mě. Přeci nebudu žít s mužem bez citu, lásky, společných zájmů.. Upřímně tuhle možnost ani nikomu nedoporučuji. Stejně by to dříve či později vzalo za své a hledali byste dál, znovu od začátku.

já si počkám

věřím, že pravá láska prostě někdy musí přijít. když to budu cítit, pak nebudu ničeho litovat a budu konečně šťastná. Snad to přijde dřív, než budu stará babča.. 😀

Ale určitě jen nečekejte a jděte štěstí naproti 😉 Třeba to bude o něco rychlejší. Jen čekat.. kdo by chtěl jen čekat? když se budete snažit, tak se to prostě musí podařit a štěstí si vás nakonec najde!

řídím se heslem: kdo si počká – ten se dočká!

Rada na závěr

kdo jste sám a vyhovuje vám to, tak si nenechte zkazit náladu. Přecházejte řeči o tom jací jste chudáci, že nemůžete být sami.. žijte si svůj sen a mějte to na háku. Až přijde pravý čas, tak se někdo objeví, ani nebudete vědět jak a bude ruka v rukávu. Pak budete konečně úplně ,,normální“