Úplně na rovinu přiznávám, že bych sama od sebe blog nikdy tvořit nezačala. Nepřemýšlela jsem o tom, ani by mě to dřív nenapadlo. Blog píšu jen díky kurzu a co víc, jsem za to nesmírně vděčná.

Hledání sama sebe

Dlouho jsem hledala něco, co mě bude naplňovat. Způsob, jak bych se mohla seberealizovat a zároveň pomáhat ostatním.

Hledala a nenacházela…

Náhody se dějí

Jednou večer mi na facebooku vyskočila nabídka online kurzu podnikání. Přišlo to úplně nečekaně, jako blesk z čistého nebe. A protože jsem, v té době, nevěděla co budu dělat dál, rozhodla jsem se do kurzu zapsat.

Rozum hlásí error

Hned mi začaly běhat hlavou obavy, jestli je to správně.. Je to vůbec něco pro mě? Zvládnu to? Netušila jsem, co mě bude čekat, o čem kurz pořádně je. Ale nenechala jsem se ovlivnit vnitřními pocity a šla jsem do toho!

První úkol

Snad první praktický úkol, bylo vytvoření webových stránek a osobního blogu. Nejdříve se mi do toho vůbec nechtělo. Přeci jen psát veřejně o sobě, o svém životě, nebyl můj šálek kávy. Jsem introvert a představa, že moje články budou číst další lidé, mě děsila. Navíc moje rodina se k této skutečnosti stavila a stále staví dost záporně.

Blog byl na světě..

Pak mi došlo, že je to asi TO, co jsem potřebovala. Můžu se vypsat, dostat ze sebe pocity, emoce, zážitky, zkušenosti a ještě tím můžu někomu pomoci. Je to vyvážený proces, který je pro mě obrovským přínosem. Já se vypíšu a dalšímu člověku pomůžu. Psaní mě naučilo větší sebelásce, sebedůvěře a otevřenosti vůči okolí. Stalo se součástí mého života.
+ je skvělou formou terapie.
navíc psaní mě bavilo už na základce, tak je fajn osvěžit si to a vrátit se pár let zpátky.

Cítím vděk

Mám obrovskou radost, že mi kurz vletěl do života a změnil mi ho o 360°. Zpětně vzato, to bylo vůbec to nejlepší, co mě mohlo potkat. Díky němu jsem lepší, sebevědomější žena a  ještě můžu mít dobrý vliv na ostatní. Ten pocit mě hřeje u srdce, stal se pohonem pro další výzvy.

Když píšu blog, jsem blogerka?

Nevím proč, ale tahle otázka mě napadla asi první, v okamžiku, kdy jsem se psaním začala..
Je to asi dnešní dobou. Máme v podvědomí sociální sítě, blogery, youtubery..

Být jenom in nebo mít blog s přidanou hodnotou?

Přijde mi to jako současný trend. Když píšu blog – hned jsem blogerka, začnu točit videa a abrakadabra – je ze mě youtuberka. Mám pocit, že někdy jde lidem spíš o trendy označení, než o vlastní tvorbu. Hlavní je být in.

První věc, která mě napadne, když se řekne blogerka je mladá dívka z dobrých poměrů, která má od malička všechno, na co si vzpomene a blog má především proto, abyse na něm mohla chlubit svým dokonalým životem. Co si zrovna koupila, co dostala, kde byla.. Neříkám, že je to 100% případů! Určitě se najdou tací, kteří svůj blog, youtube kanál, berou jako poslání, ne výstavku jejich luxusního života.

Jak to cítím já

Na otázku, jestli se považuji za blogerku, odpovídám Ne. Cítím se jako obyčejná holka, která si začala plnit svoje sny ( sice oklikou, ale to je fuk 😀 ) A která se jimi snaží pomáhat ostatním. Jsem si jistá, že tenhle názor jen tak měnit nebudu. Nikdy nedovolím, aby se můj blog stal prezentací nóbl bytí. Nechci nikoho dohánět k depresím, podněcovat k závisti, nenávisti. Vím, že jsou hlavními čtenáři populárních blogů, děti a mladiství a taky vím, jak moc jsou někteří ovlivnitení a křehcí. Na mém blogu nebude nic, co by jim mohlo jakkoliv ublížit. Já chci pomáhat, dělat svět jednodušší a lepší. Tak to taky zůstene! I kdybych měla na kontě miliony..