proč právě on?

Tuhle otázku si pokládám každý den..
vím, že si láska nevybírá, ale tohle jsem si prostě nezasloužila.
miluju ho a to mě ničí!
kéž bych se zamilovala do někoho jiného..

tenhle článek je věnovaný všem, kdo si o mně myslí jednu z následujících věcí nebo kdo vymýšlí jakékoliv konspirační teorie na tohle téma a mojí osobu 😀

takže:

za prvé – nejsem na holky!

pokud tohle někoho překvapí, tak mě asi moc dobře neznáte 😀

za druhé – nejsem ani extrémě namyšlená, ani vybíravá!

jen se prostě nedokážu zamilovat do každého 😉

za třetí – jsem sama protože nechci být s někým bez lásky!

tohle mi totiž radí většina lidí.. abych byla s někým nehledě na to, jestli ho budu milovat, hlavně nebýt sama..

za čtvrté – nejsem bezcitná ledová královna, která nedokáže milovat!

jen se neumím zamilovat na povel..

a teď hurá k mému příběhu!

víte jak se říká – smůla ve hře, štěstí v lásce.. já měla smůlu vždycky na všechno. hry mi moc nešly a v lásce to bylo stejné.
vždycky to špatně dopadlo a z každého prince se vyklubal někdo, kdo se princi ani z daleka nepodobal…

nebylo to jen o tom, že to vždycky nějak nedopadlo, ale před pár lety se mi stala věc, která mi změnila život.
jednoho dne mě obtěžoval agrasivní opilý chlap. držel mě, osahával a nikdo mi nepomohl.. co víc, ještě se mi lidi kolem smáli!
A já z toho mám trauma do konce života.. od té doby mi vadí defakto veškerý bližší kontakt s lidmi.
nemůžu si pomoc, prostě tam je… ( Ale o tom zase někdy příště 😉 )

A po tomto incidentu jsem zanevřela na muže..

pak jsem jednou na netu narazila na kluka, který vypadal moc mile, jen jsem tomu nějak nevěnovala pozornost (blbá chyba, která mi možná zničila život)..
začlala jsem se o něj zajímat až po pár měsících, kdy jsem na něj narazila podruhé.
dozvídala se o něm spoustu věcí a nakonec mi došlo, že by mohl být ten pravý!
byl mi podobný, měl podobné zájmy, názory, povahu.. byl jako princ z pohádky. dokonce se věnoval jezdectví, takže by to mohl být z fleku princ na bílém koni ♥

A já se do něj během pár měsíců nevědomky zamilovala!

douho jsem si to nepřipouštěla a snažila jsem sama sebe přesvědčit o opaku.. snažila jsem přesvědčit srdce, že jsem se do něj nemohla tak jednoduše zamilovat! ale srdce to chtělo a rozum to časem taky pochopil.

můj příběh bych přirovnala k Popelce ( až na ten konec 😀 )

já – obyčejná, chudá holka

on – pan dokonalý, úspěšný, talentovaný..

A tady se to přesně zaseklo. tady moje pohádka ztroskotala..

bylo mi jasné, že tohle nemůže klapnout.. tak jsem se na něj snažila zapomenout.

čas ubíhal.. byl to rok a já ho milovala snad ještě víc než kdy dřív!
za tu dobu jsem nepotkala nikoho, koho bych mohla vůbec milovat, natož milovat víc, než můj dokonalý přelud.. svého vysněného prince

(jo a nejsem tak marná, že bych se ho nesnažila zkontaktovat, ale v návalu kolika desítek zpráv denně od holek, jako jsem já, to bylo bez šance..)

ještě malá poznámka, než budeme pokračovat dál – když jsem ho viděla poprvé, tak byl úplně obyčejný, jako já, ale za ten rok a půl se neuvěřitelně vypracoval a teď je velmi úspěšný a já jsem totálně bez šance.

pak přišla náhoda, pak další a další a já se s ním viděla!

sice to bylo jen na mikro chviličku, ale viděli jsme se ♥ prohodili pár slov a nakonec se objali..

věděla jsem, že jestli se tohle někdy stane, tak mě to spíš zničí.. bylo to poprvé a taky nejspíš naposledy, co jsem ho viděla.
jestli někoho napadlo, že jsem mohla udělat dokonalý první dojem, tak to možná funguje u modelek, hereček, zpěvaček a dalších krásek 😀 u obyčejné holky to ale moc rychle nejde 😀

ještě něco málo k obejmutí.. (pro někoho zbytečná vsuvka, pro mě ale neuvěřitelně důležitá) – on byl první cizí chlap, který se mě mohl za dva roky od toho neblahého incidentu, dotknout!
cítila jsem, že mu můžu věřit a světe div se – vyšlo to a já nedostala panický záchvat, jako u všech ostatních. i když jsem ho neznala, bezmezně jsem mu věřila. věděla jsem, že mu můžu věřit, že mi neublíží. tenhle zážitek mě dokonale odrovnal. bylo to jak ze snu a přeju si, aby to nebylo naposledy..

zázraky se nedějí (alespoň v mém životě ne), a já se vratila ke starému životu 😉

(ano, pořád se na něj snažím bezúspěšně zapomenout.. 😀 )

zpětně vím, že jsem měla kamarádku odmítnout a neměla jsem s ní jít tam, kde byl on.. avšak asi se to mělo stát a stalo se.
na jednu stranu mě to hřeje u srdce a s láskou na to budu vzpomínat, ale protože vím, že to bylo poprvé a naposledy, tak je mi z toho do pláče..

však je to možná jediný člověk, kterého budu tak moc milovat.
záleží mi na něm, udělala bych pro něj cokoliv, nikdy bych mu nedokázala ublížit, byla bych pro něj vždycky oporou a to všechno vím na základě jedné minuty s ním!
když se podívám z okna a vidím letadlo, tak si na něj vzpomenu, protože nesnáší létání; když se mě někdo ptá na svatbu, tak ze srdce doufám, že na konci uličky jednou bude čekat právě on..

myslete si, že jsem blázen, když dokážu někoho tak moc milovat i přesto, že ho znám tak málo.. ale nemůžu si pomoc 😀

jen abyste si nemysleli, že jsem nějaká stvůra, která leze někomu do zelí.. tak ne, nejsem stvůra, protože žije sám 😉

zazvonil zvonec a love story je konec 😀

happy end se nekonal, ale já hlavu nevěším 😉 třeba se stane zázrak a já budu žít svou vlastní pohádku s mým vysněným princem! 😀

a pak bude konečně platit moje oblíbená fráze:

žili spolu šťastně, až do smrti! ♥

Každopádně mu ze srdce přeji, ať najde tu, která ho bude opravdu milovat a bude s ní šťastný! ♥ (i když to nebudu zrovna já)